Ve druhé třídě se od rána děly věci, že by i samotnému Luciferovi vyskočily jiskry z očí. Do školy totiž nepřišly obyčejné děti, ale malí čertíci.
Místo běžné výuky se konala čertovská škola naruby a celou školou se ozývaly čertovské zvuky, smích, občas řinčení řetězů…
Třetí hodinu se stalo to, na co všichni malý čertíci z druhé třídy netrpělivě čekali. Ozvalo se zaklepání na dveře a do třídy vstoupil Mikuláš, anděl a s nimi snad celá polovina obyvatelů pekla.
Někteří malí čertíci ze druhé třídy se tiskli k paní učitelce tak pevně, že by je z její náruče nevyrval ani samotný Lucifer. Nakonec ale všichni ukázali, jak jsou stateční a šikovní.
Mikuláš četl z knihy hříchů. Ale kromě drobných prohřešků děti i chválil. Anděl se jen blaženě usmíval.
Nakonec děti zazpívaly čertovskou písničku tak odvážně, že i čerti spokojeně pokyvovali hlavami. Jeden dokonce tančil, až mu řetězy řinčely. Anděl každému druháčkovi podal sladký perník.
Poslední vyučovací hodina už byla mnohem uvolněnější. Děti malovaly na papír své nové čertí kamarády a vesele probíraly, co vše dnes zažily.
A jak se dětem jejich čertovský den líbil? I když se trochu bály, shodly se, že to byl krásný den a budou se těšit na příští rok.