Náš sváteční den jsme si užili opravdu jako děti: tedy hraním, smíchem, pohybem,
mlsáním, v přírodě na sluníčku a čerstvém vzduchu.. a spoustou „jéééé…“ a údivů v očích
Jeli jsme společně vláčkem do Slatiňan – mnozí poprvé v životě. Cestou přes město, řeku Chrudimku i nádherný zámecký park jsme se dostali až k hřebčínu. Obdivovali jsme rozverná hříbátka, pasoucí se na louce se svými koňskými maminkami. A také si pohladili kladrubského valacha, kterého kolem nás vedl pán ze zdejšího hřebčína – pro mnohé opět první setkání s živým koněm tváří v tvář.
S koníčky jsme si pak hráli další asi 2hodiny, tentokrát však plyšovými, sádrovými, dřevěnými, na obrazovce… – uvnitř i v zahradě krásného interaktivního muzea starokladrubských koní „Švýcárna“ – dříve bývalá hájovna knížete Auersperga a také jeden ze vstupů do nedaleké Slavické obory. Vše ze skutečnosti si tu lze vyzkoušet na různých modelech, tedy „jako“ (jízda na koni, vozem, hřebelcování, krmení, kování, ošetřování…).
Další inspirací ke společným hrám, zábavě a pohybovým aktivitám nám byl Kočičí hrádek – což je miniatura hradu na malé skále, který pro své děti nechala koncem 19.století vybudovat hraběnka Vilemína Auerspergová nedaleko zámku ve slatiňanských lesích.
Hráli bychom si dál; moc nás to společně baví. Ale čas odjezdu i toho pro nás posledního možného spoje domů se rychle přiblížil. Takže ještě vyhlášená slatiňanská zmrzlina … a pak už cesta linkovým autobusem přímo do Trhové Kamenice.