„Síla lidskosti“ – Nicholas Winton
V úterý 5. listopadu celý druhý stupeň v MFC v Hlinsku zhlédl dokumentární film Mateje Mináče „Nicholas Winton – Síla lidskosti“, který zachycuje události záchrany 669 židovských dětí, které byly zásluhou Nickyho Wintona několika transporty odvezeny z Československa do Velké Británie, kde byly umístěny do pěstounských či adoptivních rodin.
Tento dokument představuje Wintonovo úsilí a prozíravost velice tíživé situace Židů před II. světovou válkou. Žáci se dozvěděli, jakým způsobem probíhaly přípravy na odvoz židovských chlapců a děvčat, jak se jim v náhradních rodinách žilo, jaké pocity měli, když po válce zjistili, že nikdo z jejich rodičů ani příbuzných nepřežil nacistické běsnění v koncentračních táborech. Film dále zprostředkoval informace o následujícím životě mnoha zachráněných, z kterých se stali lékaři, umělci, vědci, politici apod. a rozprchli se do mnoha končin světa. Zajímavou informací se pro žáky stal fakt, že Wintonovy děti stále žijí, některé se dokonce s Wintonem osobně setkaly a vyjádřily své poděkování za svoji záchranu (dlouhé desítky let totiž neznaly jméno svého záchránce, domnívaly se, že jim pomohla některá mezinárodní organizace). Velice působivou scénou filmu bylo setkání s již zmiňovanými zachráněnými dětmi.
Nickymu Wintonovi se podařilo z předválečného Československa vypravit 8 vlaků, ve kterých bylo 669 dětí. Poslední, největší transport, ve kterém mělo odcestovat 250 dětí, již nemohl být vypraven, protože vypukla II. světová válka. Wintonovi je již 104 let. Za své skutky získal mnoho ocenění. Již třikrát byl navržen na udělení Nobelovy ceny za mír. V příštím roce bude opět nominován. Chlapci a děvčata z naší školy mají možnost podepsat petici, která se stane součástí Wintonovy nominace na Nobelovu cenu.
Po skončení dokumentu proběhla krátká beseda s moderátorem a dramaturgem panem Zdeňkem Tulisem, který je blízkým spolupracovníkem režiséra filmu Mateje Mináče a který se s Nicholasem již několikrát setkal i osobně. Jeho slova na všechny moc zapůsobila. Pan Tulis pověděl o Wintonovy mnoho zajímavých informací a doplnil ještě další okolnosti ke vzniku dokumentu, na kterém se pracovalo 2 roky. V mnoha zúčastněných se mu snad podařilo probudit právě onu lidskost, na kterou se v dnešním světě poněkud zapomíná. Na závěr pan Tulis poprosil všechny žáky, aby se pokusili pomoci najít další z Wintonových zachráněných dětí, které se v současnosti rozrostly na velikou rodinu čítající přes 5000 lidí.
Film byl velice poutavý a dojemný. Na každém zanechal své stopy a mnohým mladým ukázal, že ne všechno se v životě dělá pouze ze zištných důvodů. Možná, že se někteří ode dneška budou řídit Wintonovým mottem: „Když můžu, pomůžu.“