Prvňáci dobyli Kočičí hrádek! A nechyběla ani šišková bitva
První třída se vydala na dobrodružný výlet k oblíbené turistické atrakci – Kočičímu hrádku. A přestože byl hrádek malý, zážitky byly obrovské. Malý výletníci vyrazili od zastávky autobusu přes zámecký park a pokračovali lesní cestou, plnou klacíků, šišek i vzdělávání. Po příchodu ke Kočičímu hrádku se děti s nadšením vrhly na prozkoumávání hradu, miniaturního vchodu do hradu, věží i hradeb. Po občerstvení z domácích zásob však vypukla nečekaná událost – velká šišková bitva. Začalo to nevinně. Někdo z dětí vykřikl, že je král, další, že je slavný vojevůdce, přidali se strážní a vojáci a najednou létaly šišky všude. Byla to ale přátelská bitva, nikdo neplakal, všichni si užívali zábavu. Vítěz je ovšem neznámý. Bitvu jsme museli ukončit, protože válečníky čekalo další dobrodružství. Následovalo pomyslné dobytí Švýcárny. Zde nás vítala milá paní průvodkyně, která prý už zdaleka slyšela dětský smích a těšila se na nás. Ukázala nám, co vše zde můžeme vidět a z malých válečníků se stali průzkumníci, kteří nadšeně prozkoumávali možnosti interaktivní výstavy a vnitřní i venkovní herny. Dokonce byli průzkumníci tak odvážní, že si sedli na plyšového koně v životní velikosti a vyzkoušeli, jaké by to bylo rajtovat na koni. Po občerstvení a zakoupení suvenýrů a dárečků pro naše blízké, odcházíme za dalším dobrodružstvím. Cestou zpět jsme hráli „kolíčkovou hru.“ Najednou nás překvapil pohled na rozlehlou ohradu plnou hříbat a klisen, které bedlivě dohlížely na své malé potomky. Ten největší zážitek nás teprve čekal. Po cestě, na které jsme stáli, přicházel pan ošetřovatel. Poprosil nás, abychom si stoupli dál za hrazení a byli potichu. Po cestě přiváděl hříbě a kousek za ním šla jeho maminka. Pozorovali jsme, jak se začleňují mezi stádo. Vidět, jak se celé stádo dává do pohybu, slyšet dusot kopyt a cítit tu energii – to se nedá popsat slovy. Mnozí z nás stáli tak blízko koním poprvé. Pan ošetřovatel je potom přehnal do další ohrady. Kdybychom šli kolem o chvíli později, žádné koně bychom neviděli. Pokračovali jsme do zámeckého parku a z malých válečníků, průzkumníků a koňáků se staly unavené děti, které se rády občerstvily svačinkou od maminek. Naše dobrodružství se chýlilo ke konci. Autobus nás odvezl zpět do Trhové Kamenice, kam jsme dojeli unavení, ale šťastní, plni zážitků a nových zkušeností.