Přímé varovné signály šikanování mohou být např.:
posměšné poznámky na adresu žáka, pokořující přezdívka, nadávky, ponižování, hrubé žerty na jeho účet;
kritika žáka, výtky na jeho adresu, zejména pronášené nepřátelským až nenávistným, nebo pohrdavým tónem;
nátlak na žáka, aby dával věcné nebo peněžní dary šikanujícímu nebo za něj platil;
příkazy, které žák dostává od jiných spolužáků, zejména pronášené panovačným tónem;
skutečnost, že se žák podřizuje ponižujícím a panovačným příkazům spolužáků;
nátlak na žáka k vykonávání nemorálních až trestných činů či k nucení spoluúčasti na nich;
honění, strkání, šťouchání, rány, kopání, které třeba nejsou zvlášť silné,
ale je nápadné, že je oběť neoplácí;
rvačky, v nichž jeden z účastníků je zřetelně slabší a snaží se uniknout;
žák se snaží bránit cestou zvýšené agrese, podrážděnosti, odmlouvání učitelům apod.
Nepřímé varovné signály šikanování mohou být např.:
žák je o přestávkách často osamocený, ostatní o něj nejeví zájem, nemá kamarády;
při týmových sportech bývá jedinec volen do družstva mezi posledními;
při přestávkách vyhledává blízkost učitelů;
má-li žák promluvit před třídou, je nejistý, ustrašený;
působí smutně, nešťastně, stísněně, mívá blízko k pláči;
stává se uzavřeným;
jeho školní prospěch se někdy náhle a nevysvětlitelně zhoršuje;
jeho věci jsou poškozené nebo znečištěné, případně rozházené;
zašpiněný nebo poškozený oděv;
stále postrádá nějaké své věci;
odmítá vysvětlit poškození a ztráty věcí nebo používá nepravděpodobné výmluvy;
mění svoji pravidelnou cestu do školy a ze školy;
začíná vyhledávat důvody pro absenci ve škole;
odřeniny, modřiny, škrábance nebo řezné rány, které nedovede uspokojivě vysvětlit.
POZN: (Zejména je třeba věnovat pozornost mladším žákům nově zařazeným do třídy, neboť konflikty v době adaptace nových žáků nejsou vzácností!)
Rodiče žáků by si měli všímat především těchto možných signálů šikanování:
za dítětem nepřicházejí domů spolužáci nebo jiní kamarádi;
dítě nemá kamaráda, s nímž by trávilo volný čas, s nímž by si telefonovalo apod.;
dítě není zváno na návštěvu k jiným dětem;
nechuť jít ráno do školy (zvláště když dříve mělo dítě školu rádo). Dítě odkládá odchod z domova, případně je na něm možno pozorovat i strach;
ztráta chuti k jídlu;
dítě nechodí do školy a ze školy nejkratší cestou, případně střídá různé cesty, prosí o dovoz či odvoz autem;
dítě chodí domů ze školy hladové (agresoři mu berou svačinu nebo peníze na svačinu);
usíná s pláčem, má neklidný spánek, křičí ze snu, např. „Nechte mě!“;
dítě ztrácí zájem o učení a schopnost soustředit se na ně;
dítě bývá doma smutné či apatické nebo se objevují výkyvy nálad;
zmínky o možné sebevraždě;
odmítá svěřit se s tím, co ho trápí;
dítě žádá o peníze, přičemž udává nevěrohodné důvody (například opakovaně říká, že je ztratilo), případně doma krade peníze;
dítě nápadně často hlásí ztrátu osobních věcí;
dítě je neobvykle, nečekaně agresivní k sourozencům nebo jiným dětem, možná projevuje i zlobu vůči rodičům;
dítě si stěžuje na neurčité bolesti břicha nebo hlavy, možná ráno zvrací, snaží se zůstat doma;
své zdravotní obtíže může přehánět, případně i simulovat (manipulace
s teploměrem apod.);
dítě se vyhýbá docházce do školy;
dítě se zdržuje doma více, než mělo ve zvyku.